Smysl Vánoc spočíval u našich předků především ve vzájemné úctě, lásce a přátelství. Byl dobou, kdy se scházela celá rodina pohromadě u svátečně prostřeného stolu.
Nejdříve se ale všude drhlo, všechno se čistilo a

uklízelo. Hospodyně od rána připravovala štědrovečerní pokrmy. Vařila hrách, čočku, bramborovou a rybí polévku, pekla kubu z krup a česneku. Chléb a v bohatších domech i vánočku mívali upečenou již několik dní předem, schovanou v ošatce. Všichni se od rána postili, aby viděli zlaté prasátko.

Když měla hospodyně uvařeno, snažila se zabavit děti, zatímco hospodář opatřil stromeček a tajně jej ozdobil. K večeru děti vybíhaly pozorovat oblohu, zda již nevyšla první hvězdička, která měla ukončit půst. S první hvězdou se také  zapalovala svíčka a celá rodina usedala ke slavnostní večeři.

Štědrovečerní stůl

Prostírání stolu se věnovala velká pozornost. Většinou se symbolicky na jeden roh pokládal pecen chleba, aby měla rodina stále co jíst. Na druhý roh slaměnka s trochou všeho, co pole dalo, aby i v následujícím roce byla dobrá úroda. Na třetí se dávaly peníze, které měly slibovat blahobyt. Na čtvrtý roh se někde pokládala miska na kousky jídla pro dobytek a slepice. Jinde misku dávali pod stůl.

 Samotný stůl se pak obepínal řetězem nebo provazem, což mělo zaručit ochranu stáda ovcí před vlky, ochranu statku před zloději a také soudržnost celé rodiny po celý další rok. Řetěz nebo provaz potom hospodyně stočila do kruhu a do něj se sypalo slepicím. Slepice, které zobaly mimo kruh, byly tzv. „tulačky“, které zanášely mimo hnízdo.
Byl-li počet stolujících lichý, prostírala hospodyně pro jednoho navíc. Podle lidové pověry prý chodila smrt těsně před večeří obhlížet prostřené stoly a kde by byla napočítala lichý počet, tam by se v následujícím roce pro někoho vrátila.
 Před večeří se všichni společně pomodlili a vzpomněli na vše dobré i špatné, co je v uplynulém roce potkalo.
Co se podávalo?
V některých domácnostech se nejprve podával hrách, který symbolicky spojoval stolovníky v dobrém i zlém. Poté přišla na řadu polévka, aby všichni měli sílu, čočka zase měla přinést rodině peníze a nakonec kuba, popřípadě ryba či jiný masitý pokrm, pro radost a pohodu. Kosti z ryby se dávaly vždy na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl pod jabloň.

Počet chodů byl v každém kraji jiný. Někde se po polévce podávaly křížaly, někde měli místo kuby kapra, jinde třeba jen slanečka. Jediné, co bylo téměř všude společné, byla vánočka, kterou hospodyně přinesla na stůl spolu s cukrovím. K tomu se pila káva, čaj, ale i víno, pivo nebo dokonce pálenka. Od stolu se nesměl nikdo zvednout, dokud všichni nedojedli. Podle pověry se pak rodina i o dalších Vánocích sešla celá.
Šupiny z kapra se schovávaly, aby se v domácnosti držely peníze.

Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek, který tuto noc prý mluvil lidskou řečí, stromům v sadě kvůli dobré úrodě a studni, aby měla čistou vodu.
Koledy a jesličky
Po večeři přinesl hospodář do světnice stromeček ozdobený sušenými jablíčky, švestkami, cukrovím, ořechy a řetězy. Zapálily se svíčky na stromečku a všichni kolem zpívali koledy. Koledy se zpívaly každý večer až do odstrojení stromečku.
Tam, kde stromeček neměli či ho neznali, strojili jesličky. Figurky přidávali k jesličkám podle biblických událostí. Malého Ježíška vkládali do jesliček na Štědrý večer. Spolu s ním anděla a pastýře. Figurky Tří králů přicházely na řadu až 6. ledna.

 (luv)

DODATEK

Další tradice

25.12. - Na Boží hod vánoční se nikde nepracovalo, všichni měli zbožně rozjímat. Světnice ani zápraží se tento den nemetly, postele nestlaly.

Nechodilo se ani po návštěvách a přišel-li přece jen někdo, měl přinést koledu a popřát šťastné a veselé svátky narození Pána Krista.
 O božíhodové mši, zvané také „hrubá“, bývalo v kostele plno, zvlášť pak ve vinařských oblastech, kde se věřilo, že ozáří-li sluníčko během mše tvář pana faráře, předznamenává to hojnou úrodu dobrého vína.

26. 12. – Svatý Štěpán býval vzýván na pomoc proti bolestem hlavy, byl patronem koní a zpravidla býval zobrazován s kameny a palmovou ratolestí.

Ještě v nedávné době bývalo zvykem na svátek svatého Štěpána chodit od domu k domu a koledovat. Za své koledování byli koledníci odměněni kouskem štědrovky, ovocem a občas i drobným penízkem.

 Zpočátku koledovali pouze kněží, místy učitelé se svými žáky, teprve později začaly koledovat děti. Koleda trvala od sv. Štěpána až do Tří králů. V 19. století chodívaly na koledu děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda, a s bedýnkou s jesličkami.

Sv. Štěpánbyl řecky mluvícím Židem, který se obrátil na křesťanskou víru. Byl velice vzdělaný a svým kázáním si nadělal mnoho nepřátel, kteří jej udali židovské veleradě. Před ní se snažil své kázání vysvětlit, za což byl obviněn z rouhačství, vyveden z města a ukamenován. Zemřel kolem roku 35 n. l.
Zdroj: České tradice