Zdobení vánočního stromku

Strojení stromku je jedním z nejmladších vánočních zvyků. Předchůdci klasických smrčků, boroviček a jedliček byly pravděpodobně haluzky a pruty (tak zvané dary pastýřské) zdobené ovocem, pentlemi

a cukrovinkami. A to již při římských saturnáliích, pořádaných ve starověku. K nám se zvyk zdobit vánoční stromeček dostal z německých oblastí, odkud se v 17. století šířil po celé Evropě. Zdomácněl především v domech nejbohatších měšťanů a posléze i šlechty. Do lidových vrstev pronikal pomalu, někde ho neznali ještě koncem 19. století.
Ozdobený stromek jako překvapení pro hosty
Poprvé se klasický vánoční strom, jak ho známe i dnes, objevil pravděpodobně v roce 1605 v německém Štrasburku a byl ozdoben různobarevnými papírovými růžemi, panenskými jablíčky, cukrovinkami a pozlacenými řetězy. Roku 1816 zdobil strom už i rakouský císařský dvůr. V průběhu minulého století se začal objevovat v aristokratických sídlech ve Francii, Anglii, Dánsku a Norsku.

V Praze poprvé spatřili ozdobený a osvícený vánoční strom hosté režiséra a ředitele Stavovského divadla J. K. Liebicha, který jim přichystal toto překvapení v roce 1812 při oslavě Vánoc na zámečku Ztracená varta v Libni.

První svíčky se na vánočním stromku v Čechách rozsvítily roku 1860.

Do obydlí na českém venkově pronikaly zdobené vánoční stromečky pomaleji než ve městech. V mnohých domácnostech bývala až do I. světové války o Vánocích jen ozdobená smrková nebo jedlová větev.

K vánočnímu stromku neodmyslitelně patřily svíčky jako symbol božího světla z Betléma.

Vánoční ratolesti

K období adventu náležela také výzdoba místností zelení. Mechem a větévkami se přizdobovaly Betlémy, větévky jedlí a smrků se zastrkávaly za obrázky, dávaly se do váz a do oken. Tyto zvyky v mnoha rodinách přetrvávají dodnes.
Nejčastěji používané ratolesti
Zimostráz – je symbol ochrany. Splétaly se z něho věnce a věnečky, byl součástí mikulášských vrkočů a spousty dalších přírodních dekorací.
Cesmína – v Anglii a Americe je jedním z nepostradatelných symbolů Vánoc. Její obliba je tak velká, že nechybí snad v žádné domácnosti. Je vyobrazena na vánočních ubrusech, pohlednicích, svátečních zástěrách, prostírání, balícím papíru a nádobí. Tvoří i součást vánočních girland a ozdůbek na vánoční stromky. U nás se cesmína uplatňuje v předvánoční době při zdobení adventních věnců, svícnů a kytic.
Rozmarýn – považoval se za rostlinu posilující paměť.
Jmelí– Keltové a Germáni považovali visící kulovité keře jmelí za posly bohů seslané na zem. Keltští kněží pod stromy se jmelím obětovali a při náboženských obřadech odsekávali jmelí zlatými srpy. Jmelí mělo přinášet po celý rok štěstí a ochraňovat člověka před zlými mocnostmi. Zavěšovalo se ke stropu, zpravidla nad stůl, kde ochraňovalo rodinu před neštěstím. Zavěšování jmelí je vánoční zvyk, který k nám přišel z Anglie přibližně před sto třiceti lety.

(luv)

DODATEK

Stromek jako symbol slunovratu

V mnoha zemích se dodnes oslavují v době zimního slunovratu svátky světla. Znamenaly znovuzrození roku, cestu od smrti a tmy k životu a světlu. Na tuto dobu připadaly starořímské saturnálie, severské národy pak měly svátek Yul čili Jol zasvěcený bohu slunce Fro. Staří Slované slavili od 24. prosince do 6. ledna boha světla Svaroha čili svátek Svantovíta, který poráží bohy temnot a přichází k lidem a přináší jim štěstí.
Ve skandinávských zemích stavěli malé stromky ozdobené figurkami zvířat a okrášlené rozsvícenými svíčkami na oslavu, že „strom světla“začal na obloze obnovovat svůj růst. Tyto stromky světla přešly později i do křesťanských oslav. Každý předmět na stromku měl svůj symbolický nebo poetický význam.

Řetězy připomínaly mytologické hady, zlacené ořechy bohatství, červená jablka štěstí, jelen značil touhu lidské duše po Bohu, kotva byla symbolem naděje, hvězda připomínala kometu, která vedla tři mudrce do Betléma k Ježíškovi.