Dnes by za takové prohlášení už alespoň v Evropě nikoho neupálili, ovšem kdysi tomu bylo úplně jinak. V Sasku kdysi hořely hranice i po zavedení reformace, v Anglii dokonce vzrostlo pronásledování čarodějnic až poté, co se země nábožensky odtrhla od Říma a zařadila m ezi nekatolické země.
Jedním z největších pronásledovatelů čarodějnic byl syn Marie Stuartovny, král skotský, Jakub. V Anglii vládl jako Jakub I. v letech 1603 až 1625. Zuřivé ale bylo i pronásledování čarodějnic v sousedním Skotsku. Hlavně také proto, že tam měli puritánští kněží skoro neomezenou moc. V kostelech visely schránky, kam se házela písemná udání, a i způsoby mučení zde byly velmi rafinované. Oběti byly mučeny žízní a až devět nocí za sebou se jim bránilo ve spaní. Obětem byl okolo obličeje připevněn kruh se čtyřmi ostny, které vnikaly do úst. Kati zbědované lidi bodali dlouhými jehlicemi, drtili jim končetiny a vytrhávali nehty. Podle některých zákonů se mučení nesmělo opakovat, ale mohlo se v něm pokračovat. Výsledný efekt se samozřejmě brzy dostavil, protože se mučilo tak dlouho, dokud se obvinění nepřiznali.
Ve Francii začala veřejnost protestovat proti čarodějnickým procesům v 17. století, přesto byl ještě za vlády Ludvíka XIII., roku 1634, zaživa upálen osmatřicetiletý kněz Urban Grandier, protože prý uvedl v posedlost ďáblem několik jeptišek. Šlo o jeden z nejpověstnějších čarodějnických procesů vůbec. Jeho „smlouva s ďáblem“ ale měla trochu jiného ducha, než se snažili předvést tehdejší kněží. Podle dochovaných pramenů byl Grandier nejen slavným kazatelem, ale i velice inteligentním a krásným mužem, který měl odpor k celibátu. Útok proti němu zahájil otec svedené dcery a poté ho dal biskup z Poitiers uvěznit. I když byl muž následně propuštěn, byla proti němu vyvolána masová hysterie v klášteře uršulinek v Loudunu. Právě ta přivedla Grandiera do plamenů. Některé jeptišky totiž uvěřily, že jsou kvůli němu opravdu posedlé samotným ďáblem a také se podle toho chovaly. Před svou popravou byl Grandier strašlivě mučen, ale soudní úředník mu slíbil, že bude moci ještě jednou naposledy promluvit k lidu. Ani k tomu ale nedošlo, protože mniši mu stříkali do obličeje svěcenou vodu, líbali ho a tiskli mu k ústům kovový krucifix. Pátera, který zapálil hranici, Grandier proklel a pozval ho do jednoho měsíce na boží soud. Páter Lactantius zemřel přesně za měsíc ve velkých bolestech.
(toh)
