Belomantie bývala oblíbenou a hodně využívanou prognostickou metodou jistý čas například v Arabském světě, ale odkud pocházela? Traduje se, že snad z Řecka či Chaldeje a k určení odpovědi na položenou otázku se

využívaly dva šípy vyhozené či vystřelené do vzduchu. Tazateli odpověděl směr šípů dopadlých na zem.
Zpočátku metoda dávala odpovědi pouze kladné a nebo záporné. Pokud po dopadu ležely šípy na zemi tak, že se vzájemně nedotýkaly, byla odpověď ANO. Pokud se zkřížily, ukazovaly na jasné NE.
Metoda se ale postupem času vyvíjela a měnila, vznikla řada nuancí. Třeba se pracovalo jen s jedním šípem, který byl označen na jedné straně slovem ANO a na druhé NE. Odpověď dávala strana šípu, která po dopadu byla nahoře, tedy se dala přečíst.
Jindy se používaly šípy dva. Jeden měl vyznačenou kladnou odpověď, druhý zápornou. Pokud oba dopadly nápisem na zem, znamenalo to, že otázka nemůže být zodpovězena.

V Tibetu
Zde byl používán systém dvou šípů, který se nazýval dahmo. Při dahmo byl doprostřed jednoho ze šípů připevněn kousek bílé látky, což znamenalo souhlasnou odpověď. Na druhý šíp se uvázal kus černé látky, což naopak symbolizovalo odpověď zápornou. Šípy byly vystřeleny do hromady ječmene. Jak se do ní silou zapíchly, zrnka ječmene se uvolnila a začala sypat dolů. Šípy tak postupně klesaly. Konečné umístění šípů předpovídalo budoucnost či odpovídalo na položenou otázku. Záleželo na tom, který ze šípů byl výš.

V Mexiku
Každý šíp nesl určitý okultní symbol, vyjadřoval určitou myšlenku a byl ozdoben nějakým pírkem. Všechny šípy se vystřelily a vykladač pracoval se symbolikou toho, který dolétl nejdál.
Později se různé možné odpovědi na danou otázku zapsaly a navázaly na jednotlivé šípy. Tři šípy mohly být například označeny větami: Bohové mi nařizují, Bohové mi zakazují a třetí záznam byl prázdný, vyjadřoval nerozhodnost. Odpověď opět udával ten ze šípů, který se po vystřelení dostal nejdál.
(cul)