Jednoho slunečného rána se jistý šlechtic probudil s pocitem něčeho zvláštního. Pomalu otevřel oči a zvedl hlavu z prachové podušky. Hrůzou je otevřel dokořán - vedle hlavy na polštáři se leskla čepel, krátký zahnutý meč si hověl na
posteli velmože.
Vylekaný šlechtic zburcoval stráže u dveří ložnice, ale janičáři přísahali, že se v noci nic podezřelého nestalo. Pátrání ukázalo, že okna byla pevně zavřena, nikde žádné stopy. Našli jen papír zastrčený pod polštářem s textem: „ Jste upozorněn.“
Stovky šlechticů, obchodníků, vědců, důstojníků dostaly podobné „černé známky“, obyčejně těsně před vraždou. Tajemná černá organizace neměla v úmyslu strašit, nýbrž zabíjet. Historie sekty hašašinami (tj. omámených hašišem) – jinak je také nazývají assasíni – je tajná, ale většina faktů se objevila během nesčetných válek.
Hasanova konspirativní organizace
Tato sekta se proslavila otřesnými vraždami, a přitom ji založil člověk, který dobýval pevnosti, aniž by prolil kapku krve. Assasíny založil perský ismailita Hasan ibn Sabbáh. O jeho mládí toho není moc známo, jen to, že se dostal „mezi dva ohně“ a postavil se na nesprávnou stranu. Nějakou dobu pobyl ve vězení pro politické provinilce a byl nucen utéci do Persie. Ve vyhnanství ale neztrácel čas, během několika let vytvořil ohromnou plně konspirativní organizaci rozprostírající své sítě po celém severním Íránu.
Nejprve Hasan pobýval na různých místech, pak nastala doba, kdy se potřeboval usadit v dobře zajištěné pevnosti. Volba padla na citadelu proslavenou nedostupností, tedy pevnost Alamut neboli Orlí hnízdo. Dnes je tento název znám fanouškům počítačových her, ale v 11. století byla pevnost Alamut, postavená na svislém útesu ve výšce 2 100 metrů, ideálním útočištěm.
„Stát ve státě“
Hasan ibn Sabbáh ihned začal shromažďovat kolem pevnosti ismaility. Jeden z nich v té době spravoval Alamut a získal pevnost od majitele za tři tisíce dinárů. Od toho dne Hasan pevnost až do své smrti neopustil ani na jeden den, prožil zde 34 let. Vypravuje se, že zde vytvořil nádhernou zahradu a v ní pod vlivem hašiše inicioval mladé ismaility k nebezpečným akcím.
Prvé roky zde byly velice těžké, pevnost byla neustále v obležení. Oficiální vládci se snažili všemi prostředky vypudit samozvance z jeho azylu. V pevnosti byla posádka sedmdesáti lidí a tvořila kompaktní celek. Vydržela bez vody a potravin obležení vojska jeden rok. Takové případy jen posilovaly víru Hasana ve vlastní síly.
Během pár let, kdy se Hasanovi podařilo vyvolat několik mohutných povstání a zničit desítky představitelů moci, jeho nevelká armáda přerostla v početnou sektu. Byl to skutečný „stát ve státě“ a Sabbáh se nemínil spokojit s dosaženým.
Hasan tedy vytvořil v Almutu organizaci, jejíž teroristická činnost celá dvě staletí nedávala klid monarchům, vezírům a představitelům států a sekt nepřátelských ismailitům. Za dobu vlády Hasana bylo uskutečněno asi padesát úkladných vražd.
Smrt na veřejných místech
Jestliže je možné spáchat dokonalou vraždu, tak assasíni ovládali toto umění mistrovsky. Nepoužívali tradiční zbraně, přednost dávali kinžálům. Zabíjeli zblízka a nejčastěji na veřejných místech.
Občas se stalo, že mezi vynesením rozsudku a jeho vykonáním uplynuly roky, během nichž vrah sledoval svou oběť. Snažil se dostat do blízkosti vysoce postaveného člověka, mohl se vydávat za kohokoli – čtenáře koránu, sluhu, vojína, kupce. Vetřel se do přízně oběti a několik měsíců či roků byl v její blízkosti. Vraždu nakonec spáchal někdo, komu oběť důvěřovala, od koho to nejméně čekala. V tom byla proradná síla Hasanových bojovníků.
Přítrž učinili až Mongolové
Přes všechnu strategickou schopnost, se kterou Hasan a jeho následovníci řídili sektu zabijáků, přišel její konec. Když ve 13. století vtrhli do Persie Mongolové pod vedením vnuka Čingischána, vůdcové assasínů se jim vzdali bez boje. V roce 1256 poslední vládce Alamutu sám přivedl mongolskou armádu do pevnosti a pokorně přihlížel, jak srovnávají citadelu se zemí. Pak se Mongolové vypořádali s vůdcem a jeho suitou, zničili bohatou knihovnu. Pevnost vrahů se změnila v ruiny.
Assasínové byli rozprášeni v roce 1273, kdy byla pevnost Alamut definitivně srovnána se zemí sultánem Bajbarsem.
(ksa)
