Na orientálním trhu najdeme i dnes podnikavé obchodníky, kteří nabízejí zaručené pravé koření a různá jídla na povzbuzení potence. Mezi látky vzbuzující snové stavy patří i mák a různé jiné byliny. Z nich se složitými procedurami vyráběly výtažky, masti a nápoje, které se řadily do více kategorií. Patřily sem i ty, které měly způsobit zapomenutí, přivolat lásku milované osoby, navracet mládí, působit nesmrtelnost, ale i dovolovat obcovat s nadpřirozenými bytostmi, bohy, dušemi mrtvých a podobně. Mezi nejnebezpečnější patřily ale ty, které se používaly na likvidaci jiného člověka, ať už způsobily smrt, šílenství nebo "pou

 ze" zbavovaly vůle.

Nápoje lásky, dodnes zahalené tajemstvím, však skutečně existovaly a používaly se zcela běžně. Většinou šlo o takzvané afrodiazika, tedy výtažky, které podporovaly pohlavní pud. Podle mínění lidu měly vzbudit lásku v tom, kdo je vypil, k té osobě, která nápoj připravila či podala.

Mnoho zachovalých receptů svědčí o tom, že něco na tom mohlo být, pokud jejich složení bylo z bylinek, které i dnes lékaři považují za léčivé a povzbuzující lidský organismus (například celer). Ovšem mimo výtažků z bylin často obsahovaly i jiné příměsi: dával se do nich kočičí či oslí mozek, menstruační krev, spermie, popel z ochlupení genitálií, různé houby a rostliny.

Tak se stávalo, že slabší organismus nevydržel a nápoji lásky podlehl - místo svatební noci a milování se konal pohřeb. Není divu, že v mnoha zemích se podávání takzvaného nápoje lásky trestalo smrtí a ti, kteří je připravovali, byli považováni za čaroděje. Ovšem milostné čarování se neomezovalo pouze na výrobu a podávání nápojů lásky.

Láska a magie

Magické obřady měly svůj osobitý ráz. Většina se opírala o nějaký předmět. Ještě i dnes mnozí z nás věří, že když má milovaná osoba s sebou něco, co jí připomíná nás, bude nám věrná (drobné dárečky, medajlonky s vlasy, fotografie a podobně). V minulosti však museli vystačit s jednoduššími předměty. Ve středověku se například věřilo, že když se muž utře do kapesníku nebo košile dívky, ze které je cítit pot, zamiluje se. Tekutinám z lidského těla se vůbec připisovaly
magické účinky (moč, kterou se navlhčila obuv, sliny, spermie, vlasy, nehty).

Někdy se symbolů užívalo opravdu pouze symbolicky - dívka se dotkla jabkem svého "kučeravého trojúhelníku" a potom ho dala mládenci sníst. Ustřižené vlasy milované osoby se vložily do kůry stromu a když vrostly, dotyčný prý byl navěky připoután k té, která to udělala. Holiči byli obléháni dívkami i chlapci, kteří prahli po pramínku vlasů té nebo toho, koho milovali. Symbolika pohlavních orgánů byla nesmírně silná a častá a šlo i o pohlavní orgány zvířat. Ve většině případů se na magické čarování používaly pohlavní orgány bujných zvířat, ale i jejich oči, mozek, případně zvířátka celá, jako například žabky, které byly při páření probodnuty dlouhou jehlou.

Zázračné rostliny

Pověsti o zázračných rostlinách jsou staré jako lidstvo samo. Měly léčit choroby, udržovat a navracet mládí, chránit před zlými duchy, ochromovat nenáviděné osoby, působit šílenství, vyvolávat nadpřirozené stavy a podobně. Dlouho se věřilo i v elixír života. Alchymisté tvrdili, že se tyto prostředky k prodloužení života a zachování věčného mládí dají zhotovit a že léčí veškeré choroby. Jsou prý všelékem, nazývaným panacea.

V přírodě však nic takového neexistuje. Je sice možné, že kombinací některých rostlin se občas vyrobil elixír, který měl mimořádně silné účinky a skutečně léčil těžké, tehdy nevyléčitelné choroby, ale to byla pouze náhoda.
(toh)