4311obávaní antičtní 4Strašidelné příběhy jsou pravděpodobně tak staré jako lidstvo samo. Pěknou řádku jich měli už i staří Řekové a Římané. Z té doby se také dodnes zachovalo několik hrůzostrašných historek.

 

Kostra muže v řetězech

O jedné takové duchařské historce hovoří například v prvním století našeho letopočtu Plinius mladší. V jednom aristokratickém domě v Athénách se údajně objevoval vychrtlý stařec chřestící kovovými řetězy. Jeho obyvatelé se proto odsud raději odstěhovali a dům pak nechtěl nikdo koupit, ani v něm bydlet. Až teprve po čase si dům najal filozof Athénodóros, někdejší učitel mladého Augusta, pozdějšího římského císaře. Ten měl o záhrobních silách značné vědomosti, a proto chtěl přijít onomu strašení na kloub. Nejprve poslal pryč veškeré služebnictvo, rozsvítil lampu a sedl si k psaní. Uprostřed noci se ozvalo jakési cinkání, ale Athénodóros to nebral vůbec na vědomí. Pak se ve dveřích objevil duch, ale filozof na něj jen kývl, ať počká. Duch netrpělivě kráčel dál a ještě začal chřestit řetězy nad hlavou. Athénodóros ho však vyprovodil ven, a když duch nakonec zmizel na dvoře, označil si to místo listím. Druhého dne požádal městské úředníky, aby dali kopat na místě, které označil. Tam skutečně nalezli kostru muže v řetězech. Když pak byly ostatky podle náležitostí pohřbeny, strašení okamžitě ustalo, neboť duch byl vysvobozen.

Zjevení pokrytá prachem

Za nejpravděpodobnější místa výskytu duchů byla kdysi dávno považována bitevní pole a kolbiště válek. Ve svém spise "Život Isidónův" Demaskios píše, jak roku 452 našeho letopočtu, po velké bitvě proti Attilovi a hunským nájezdníkům za hradbami Říma, bojovali duchové mrtvých po tři dny a tři noci, přičemž hlomoz jejich zbraní byl zřetelně slyšet až do města. V Pausaniově Cestě kolem Řecka se zase dozvídáme, že v Marathonu, kde Athéňané roku 490 před naším letopočtem odrazili útok Peršanů, bylo v noci klání mužů a řehtání koní slyšet ještě 500 let po boji. Vůbec nejstrašlivější však byla podle Filostratova Héróika pláň před Trójou, kde se přízraky hrdinů trójské války, která se odehrála kolem roku 1200 před naším letopočtem, potloukaly celých tisíc let. Jejich zjevení byla dokonce vykládána jako orákula. Zjevení pokrytá prachem znamenala sucho, duchové zbrocení potem věštili déšť a přízraky potřísněné krví pak ohlašovaly mor.

Uprostřed větrného víru

Obdobně se též říkalo, že duch Hektorova přemožitele, rychlonohý Achilles, se objevuje na bojišti uprostřed větrného víru. Maximos z Tyru však ve svých Rozpravách tvrdí, že Achilles trávil posmrtný život s Helenou Trójskou na Bílém ostrově v Černém moři, kdesi při ústí řeky Dunaje. V noci odtud údajně bývalo slyšet válečnou vřavu a námořníci, kteří tudy proplouvali, viděli i světlovlasého mládence ve zlaté zbroji, který na pobřeží předváděl válečný tanec.

Kostel na hrobě

Jako duchové se mnohdy zjevovali i římští císaři, zejména ti, kteří zahynuli nějakou násilnou smrtí. Ve svých Životopisech císařů Suetonius píše o Caligulovi, že se smrti roku 41 našeho letopočtu několikrát objevil v římských Lamiiných zahradách, kam bylo spěšně pohřbeno jeho tělo. Obcházet tu přestal teprve tehdy, když ho jeho sestra dala pohřbít s náležitými obřady. Městem se prý ještě roku 1099 našeho letopočtu, tedy více než tisíc let po své smrti, potuloval i císař Nero. V klidu spočinul teprve tehdy, když byl na jeho hrobě postaven kostel.

PAVEL KOVÁŘ

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126275
DnesDnes166
VčeraVčera214
Tento týdenTento týden1274
Tento měsícTento měsíc5515

Partnerské weby