4310nahlédnutíMnozí senzibilové hovoří o tom, že jsou schopni předpovídat budoucnost. Tato schopnost je označována jako jasnozřivost nebo též odhalování budoucnosti za pomoci mimosmyslového vnímání. Senzibil je tedy v tomto případě též jasnovidcem. Pokud

jasnovidec žije dlouhou dobu na jednom místě, často v jedné vesnici nebo v menším městě, bývají jeho předpovědi založené na podrobných znalostech a dlouhodobém pozorování lidí. V takovém případě se příliš nemýlí.

Někteří lidé pohlížejí na předpovídání budoucnosti přezíravě, nebo se tak alespoň navenek tváří. Mnozí však berou jasnovidectví velmi vážně, třebaže to navenek sami nepřiznávají. Pro takové osoby pak znamenají konzultace u jasnovidce za stěžejní na jejich cestě za sebepoznáním. Nahlédnutí do budoucnosti zprostředkované jasnovidcem pak může celkově změnit i jejich pohled na sebe samé a přimět je, aby se zastavili a přehodnotili své směřování v životě.

Klasická představa jasnovidce je spojena s osobou upřeně hledící do křišťálové koule. Osoba zabývající se jasnovidectvím na začátku seance obvykle vyzve klienta, aby se soustředil na problém nebo otázku, s níž potřebuje pomoci. Potom klient na pokyn jasnovidce přiblíží ruce ke křišťálové kouli. Nesmí se jí přitom v žádném případě dotknout, protože by tak došlo k porušení tzv. hladiny duševní energie, a tím ke zničení kouzelné moci. Postup předpovědi popisují jasnovidci tak, že se zprvu koule zamlží a po projasnění se v ní objeví obrazy umožňující interpretovat budoucnost. Často se jedná spíše o kouřové masy nezřetelného tvaru než jasné obrazy, přičemž nejdůležitější je zejména jejich barva. Například bílé mraky ohlašují štěstí, černé znamenají zlo, zelené naději a červené nebezpečí nebo zášť.

Hudba diktovaná světem duchů?

Parapsychologové i někteří hudebníci jsou přesvědčeni o tom, že velcí hudební skladatelé mohou tvořit i řadu let po své smrti, když vnuknou hudební představu některým obzvláště vnímavým hudebně založeným osobnostem. S něčím takovým se už před dlouhou řadou let setkala Angličanka v domácnosti, Rosemary Brown. Když v roce 1964 hrála na klavír, náhle pocítila, jak se jejích prstů zmocňuje jakási neviditelná síla. V úžasu zvedla hlavu a spatřila ducha Franze Liszta, jenž jí říkal, aby si připravila nějaké rukopisné papíry a čekala na další pokyny. Ačkoli byla v hudbě a ve hře zběhlá jen v omezené míře, brzy začala vedle Liszta přijímat diktované instrukce rovněž od dalších hudebních skladatelů, k nimž patřil Schumann, Rachmaninov, Beethoven, Schubert, Brahms, Chopin a další. Zpráva o hudbě paní Brown se poprvé vynořila v roce 1966, když zahrála jedné spiritistické společnosti. Dokonce i na skeptiky udělala dojem její skromnost, když její skladby bez jakýchkoli pochybností připomínaly díla velkých mistrů. Britský komponista Richard Rodney Bennett tehdy prohlásil: „Takovouto hudbu nemůžete jen tak napodobit bez dlouhých roků studia.“ Extrémní kritikové označili Rosemary za šarlatánku a upozornili, že pianisté, jako je Liberace a Victor Borge, často hrávají současnou hudbu ve stylu jednotlivých velkých tvůrců. Parapsycholog a hudebník D. Scott Rogo tvrdí, že parapsychologie toho ví poměrně málo o tvůrčích schopnostech či o povaze podvědomé tvořivosti, takže je zhola nemožné vystopovat skutečný zdroj těchto náhle vnuknutých schopností.

(vel)

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126221
DnesDnes65
VčeraVčera219
Tento týdenTento týden732
Tento měsícTento měsíc4973

Partnerské weby