V širých egyptských pouštích stojí pyramidy, které při pohledu na jejich velkolepou a zároveň zdrcující prostotu uvedou každého diváka v údiv a úctu. Podlehne témuž úžasu, který pociťovali již staří Řekové, a téže úctě, jež si uchoval celý Egypt od dávnověku až po dnešní dobu. Neboť Egypt je dodnes plný tajemství. Tajemství skrývají pyramidy, hieroglyfy, mumie a božstva ve zvířecí podobě.
Víra v posmrtný život
Moderní věda nám odhaluje závoj těchto dávnověkých tajemství Egypta a umožňuje nám pohled do velké historie a vyspělé kultury jednoho z nejstarších národů světa. Hluboce nábožensky založený člověk starého Egypta nevěřil jenom v pokračování života na onom světě, byl přesvědčen, že tento posmrtný život bude přímým pokračováním a přesným obrazem jeho života pozemského. Předpokladem pro toto pokračování však bylo úplné zachování těla po smrti. Muselo se uchovat jako neporušený celek. Tato víra v znovuvzkříšení se zakládá v podstatě na pradávném náboženském pojetí událostí, jejichž ústřední postavou byl bůh Osiris. Pověst vypráví, že Osiris, dobrý vládce Egypta v dobách šerého dávnověku, byl zavražděn svým závistivým bratrem Sethem, který dal jeho mrtvolu rozsekat na kusy. Bolest a žal sestry a manželky zavražděného, Isis, pohnuly nejvyššího boha Re, že seslal svého syna Anubise, aby mrtvého pohřbil. Úd za údem složil Anubis rozsekané tělo dohromady, ovinul je plátěnými pásy a provedl s ním vše, co později prováděli Egypťané se svými mrtvými. Isis pak ovívala svými křídly scelené tělo manžela tak dlouho, až jej přivedla k životu. Osiris vstal z mrtvých a žil dále - ne ovšem na Zemi - ale na onom světě jako bůh mrtvých.
Umění balzamování
Každý Egypťan, který chtěl potom, podobně jako Osiris, žít dále i po své smrti, musel si uchovat neporušené všechny části těla. Toho se snažil dosáhnout pečlivým balzamováním. Tehdy ovšem ještě neznali konzervační schopnosti suchého podnebí pouště, které jsou dnes zřejmé z řady bezvadně uchovaných, nepreparovaných těl z dávných dob. Balzamovací umění je tak staré jako sama historie Egypta, ačkoli v prvotních dobách se ho neužívalo obecně. Předchází je období pohřbívání mrtvých bez jakýchkoliv preparování. Nejstarší dochované mrtvoly Egypťanů, pohřbené ve skrčené poloze, nejeví nejmenší stopy umělého mumifikování, přestože byly zabaleny jen do kusů plátna nebo do zvířecí kůže, zůstaly dodnes uchovány s pokožkou i vlasy.
Do písku pouště
Prvním, bezpečně zjištěným případem dokonalého balzamování je mrtvola z konce druhé dynastie, tedy několik století po založení egyptského státu, k němuž došlo kolem roku 3400 před Kristem. Můžeme proto předpokládat, že tohoto způsobu pohřbívání se užívalo již na začátku historické doby. Za dob velkých budovatelů pyramid, Cheopse, Chephrena a Mykerinose z třetí dynastie se ho ovšem ještě neužívalo všeobecně, nýbrž zůstával výsadním a přednostním právem králů a příslušníků jejich rodin. Teprve později přešel i na obyčejné smrtelníky. Méně zámožní dávali nabalzamovat těla svých mrtvých příbuzných levnějším způsobem než bohatí. Pro nedostatek vlastní hrobky dávali pohřbívat nabalzamovaná těla svých mrtvých do společné hrobky, kde byla kladena na sebe v mnoha vrstvách. Nejchudší lidé museli i nadále pohřbívat své mrtvé po způsobu nejstarších dob - do písku pouště.
(ryp)

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126221
DnesDnes65
VčeraVčera219
Tento týdenTento týden732
Tento měsícTento měsíc4973

Partnerské weby